JÁ VÝROK ! – Radovan Ondráček

JÁ VÝROK !

Jedna z nejužitečnějších komunikačních dovedností, a to nejen vůči dětem, by měla patřit k základním dovednostem i nás dospělých. A o jakou to komunikační dovednost se vlastně jedná? „JÁ – VÝROK“!

Tímto tzv. já-výrok, kterým sdělujeme své pocity, proč se tak cítíme, s čím jsme počítali nebo co potřebujeme a očekáváme, čímž přebíráme odpovědnost za své emoce. Naopak v pravém sloupci jsou běžné fráze, jimiž většinou komunikujeme a pravděpodobně někoho naštveme nebo zraníme.

„Já-výrok“se skládá ze tří částí:

1. Informace o tom, co právě cítíme. Používáme zájmena já, mě, mi:

Správně:

„(Já) mám vztek, když se nedokážeš jasně vyjádřit.“

„Nelíbí se mi, když tohle děláš.“

„Nechci, abys někam šla sama.“

„Je mi nepříjemné, když mi dáváš takové otázky.“

„Rozčiluje mě, že ignoruješ mé přání.“

„Nejsem si jistá, jestli ti dobře rozumím.“

„Mrzí mě, že spolu více nejsme.“

„Už se opravdu zlobím!“

„Tohle mě docela zklamalo“.

Špatně:

„Tys mě naštval!“

„Vy mě tak rozčilujete!“

„Mám vás plné zuby!“

„Vůbec vám nerozumím!“

„Teď jste mě rozlobili!“

„Že se nestydíš!“

1. Informace zaměřené na důvody našich pocitů, pokud možno popisem situace.

Tato část se snadno pokazí obviňováním a vyčítáním.

To bývá často spojené se slůvkem „ty“.

Špatně: „Vadí mi, že si tu informaci neřekla dál, jak jsem tě prosil.“

Správně: „Vadí mi, že tu informaci ostatní nedostali, neboť to komplikuje situaci.“

Špatně: „Nelíbí se mi, když používáš tyto výrazy.“

Správně: „Vadí mi takové výrazy.“
Správně: „Mrzí mě, že jste nedodrželi dohodu.“

Pro lepší přijetí, lze použít věty, které lépe zapůsobí.

např:

Správně: „Dodržování dohod je pro mne důležité. Vadí mi jejich nedodržení.“

2. Je-li to vhodné, můžeme sdělit svá očekávání, jak by se situace měla řešit, nebo jak by mělo vypadat přijatelné chování:

Správně:

„Očekávám, že tato slova nebudeš používat, ať už jsem u toho nebo ne.“

„Chtěla bych, abys mi řekl hned, že si něco zapomněl, a nečekal, až na to

přijdu sama.“

„Očekávám od tebe omluvu.“

Jak učit děti používat poučku „já – výroky“?

Jsou v podstatě dvě základní cesty, jak s nimi naložit. První je využít situace, když jsme svědky konfliktu mezi dětmi (nebo děti na sebe žalují). Nabídněme jim, aby řekly o svých pocitech útočníkovi.

Příklad Správně:

„Nelíbí se mi, když mi někdo takhle říká.“

„Nechci, aby mi někdo bral bez dovolení moje fixy.“

„To pošťuchování mi vadí.“

Pozor na pokyny a rady typu:

Příklad Špatně:

„Běž a řekni Jirkovi, jak se teď cítíš.“

Namísto pokynů poskytneme informaci:

Příklad Správně:

„Možná by bylo dobré, kdyby Marek věděl, jak ti je.“

Někdy útočník reaguje negativně nebo posměšně („a mně to nevadí, že ti je to líto“), často i z důvodu, že neví, co má na to říct. V této situaci by mělo dítě „já – výrok“ zopakovat a s veškerou důstojností odejít. („Ale mně to stejně vadí. Já to nechci.“) Tím se zabrání, aby situace nebyla vnímána jako nátlak a boj „kdo z koho“. Totéž platí pro použití „já-výroku“ u dospělých vůči dětem nebo mezi dospělými.

Druhou cestou jsou drobné dramatizace, nebo scénky. Věci velmi napomůže, když je předtím (např.ve třídě) debata o tom, co tak děti cítí, když jim někdo nadává (nikoliv “co ty cítíš“, ale obecně, co všechny děti pociťují). Pokud ovládáte metodu komunitního kruhu, může to být téma pro něj, pokud ho s dětmi neděláte, je možná jen volná debata na toto téma. Další otázkou pak bude: „A co tak můžeme dělat?“

Někdy některé děti už spontánně samy řeknou, že lze vyjádřit svou nelibost, pokud ne, je to chvíle na nabídku komunikační dovednosti „já-výroku“ od učitelky. Na ni by měl navazovat nácvik formou drobných scének. Děti mohou sepsat různé situace typických dětských konfliktů a přehrát je pak s použitím „já-výroků“. Scénky by měly být kraťoučké. Děti by je měly nacvičovat nejlépe v trojici – 2 aktéři + 1 pozorovatel, který nakonec zhodnotí celou situaci – nestranně. Děti mohou porovnávat neefektivní postupy s „já-výrokem“, uvědomovat si, jaký je rozdíl v prožívání. Tento způsob a praktický trénink komunikačních dovedností, vycházející ze znalostí a technik (Neuro Lingvistického Programování) NLP technik.

„Já-výrokem“ to ale nekončí

Doporučuji trénovat s dětmi nejen „já-výroky“, ale TRIO jako celek.

Já-výrok / omluva / přijetí omluvy

U omluvy by měla nejdříve předcházet debata. Kdy a proč se lidé omlouvají, jak se při tom cítí, co to vlastně znamená omluva, jak se liší od doprošování?

Někdy v mateřských školách, někdy i v rodinách, se dbá, aby se děti omluvily, i když ony samy to tak necítí. Děti sice nátlaku autority většinou vyhoví, ale může to vést k tomu, že dítě se pak omlouvá „jak na běžícím páse“, aniž by pochopilo, že omluva je současně závazek, že se budu snažit, aby se to příště nestalo. Omluva je někdy také jedinou možností, co můžeme udělat. Opět byste se měli pokusit zařadit nějaké scénky s formulací omluv, ale také s formulací přijetí omluvy.

Příklad:

· „Tak jo, dobrý.“

· „V pořádku.“

I tato část je důležitá, protože jestli někdo na upřímnou omluvu reaguje, může to u dětí vést k názoru, že omlouvat se je zbytečné.

Příklad:

· „A co z toho mám, že se mi omlouváš?“

Jestliže učitelé budou své žáky učit sociálním a komunikačním dovednostem, nejen svým vzorem, ale záměrně a systematicky, včetně jejich nácviku a zpevňování, můžeme očekávat několik pozitivních důsledků: zmenší se agresivita mezi dětmi a posílí se dobré vztahy ve třídě, což je příspěvek vytváření bezpečného klimatu ve třídě. Bezpečné klima je první a nejzákladnější podmínkou kvalitního učení. To jsou zisky na straně dětí. A na straně učitelů? Rovněž nic zanedbatelného: méně rozčilování, ušetřený čas za řešení konfliktů, snazší výuka, lepší výsledky, větší radost a spokojenost z práce.

Učitelé ani vychovatelky ve školkách ovšem nejsou všemohoucí, proto se s tímto tématem zde seznamujete i vy, zodpovědní rodičové svých ratolestí, abyste mohli tyto techniky trénovat a zkoušet i doma. Díky dobré průpravě, budou děti daleko lépe připraveny na krizové situace, které budou schopny následně i sami řešit.

Toto téma bylo použito z absolvovaných kurzů:
„Respektovat a být respektován“ – Spol. pro mozkově kompatibilní vzdělávání Praha
„Intenzivní výcvik NLP koučování“ – Centrum systematiky a NLP s.r.o. Praha

Na závěr uvedu jeden kouzelný příklad z dětského hřiště.

Na dětském hřišti jsou dvě maminky, které spolu volně komunikují, a každá z nich má s sebou svoji ratolest. Jedna má chlapečka ve věku cca 2,5 roku, druhá holčičku cca tří letou.

Chlapeček si hraje na písku s bábovkami a snaží se postavit několik báboviček z písku. Neboť jsou bábovičky barevně velmi pestré a velké, holčička tlačíc kočárek s panenkou v blízkosti pískoviště, po nich pokukuje. Při opravdu dobré pozornosti si člověk může všimnout, jak holčička intenzivně přemýšlí, jak se báboviček zmocnit. A najednou si všimnete, jak se jí rozzáří oči, vykouzlí nenápadný úsměv na tváři a jede s kočárkem přímo na pískoviště k chlapečkovi. Co se stane pak? Jak byste zareagovali vy?

Situace č.1)

Maminka holčičky si jí všimne a ihned k ní běží, aby předešla nepříjemnostem, které by mohli vzniknout a snaží se dívenku odvést mimo pískoviště. Její mysl se ihned aktivuje a představuje si ty nejhorší scénáře. Od tahání, strkání, hádání až po bitku o barevné bábovičky. Holčička ihned reaguje, začíná se vztekat a plakat.

Situace č.2)

Maminka chlapečka si všimne holčičky své přítelkyně a běží ke svému synovi, aby mu rychle domluvila, že pokud bude chtít holčička půjčit bábovičky, MUSÍ se umět rozdělit. Ihned nastupuje moralizační přístup v její hlavě, jak by to vypadalo, kdyby jí nechtěl nic půjčit, protože to přeci dělají jen lakomé děti.

Situace č.3)

Obě maminky s úžasem pozorují svoje děti, co se bude dít. Holčička přijde k chlapečkovi, chytne ho za ruku, kterou mu položí na držadlo kočárku a druhou ho pohladí po vláskách. Chlapec automaticky uchopí držadlo kočárku i druhou rukou a jde se projet po hřišti s kočárkem. Holčička spokojeně s úsměvem na rtu usedá na jeho místo a jde si hrát s jeho barevnými bábovičkami.

Co myslíte vy? Jaká z výše uvedených variant na hřišti skutečně proběhla? Přemýšlejte chvilku, jak byste reagovaly v dané situaci vy? Co byste dělaly vy? …………..

Pokuste si na chvíli zavřít oči a danou situaci si představit před sebou jako film, ve kterém hrajete hlavní roli. Už to máte? Vidíte se tam? Tak si zkuste sami odpovědět. JAK BYCH REAGOVALA V DANÉ SITUACI JÁ?

Ať už budete reagovat jakkoliv, tak vaše reakce jsou naprosto přirozené, protože všichni jsme nějak ovlivněni zas výchovou našich rodičů. A to jak jednali naši rodiče s námi, tak automaticky delegujeme stejné programy i na své děti. Nikdo nás neučil, jak v takových situacích správně jednat. Nebo ano?

Nebudu vás tedy déle napínat a prozradím vám, že díky znalostem, kterými obě maminky oplývaly, využily situaci za „C“. Navíc malá holčička byla od maminky tak skvěle připravena do života, že už ve třech letech dokázala přemýšlet jako diplomat. Jak to dokázala, vám prozradím v některém z tématických videí, které s kolegy připravuji.

Vám prozatím přeji hodně štěstí na cestě poznání s vašimi dětmi a těším se s vámi opět brzy na viděnou.

Pište určitě svoje zážitky, příběhy i životní zkušenosti do komentářů, nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz

S láskou a úctou váš trenér Radovan