CO NÁS OVLIVŇUJE V ŽIVOTĚ NEJVÍCE?

Co myslíte vy? Co je to, co nás může v životě ovlivňovat nejvíce? Je to práce, vztahy, prostředí, peníze, vzdělání, děti, nebo něco jiného? Kdo řekl, že je to náš mozek, naše mysl, má naprostou pravdu. Všechno co děláme, je totiž odrazem toho, v co věříme. Pokud tedy například věříme tomu, že jsme neschopní, tlustí, hloupí, ne dost dobří, tak jistě máme pravdu, neboť ji prostě věříme.

Proto je tak důležité umět správně myslet, neboť pokud se nechceme vědomě trápit svými pocity, které nám jen ubližují, nebudeme se tím přeci zaobírat. Nikdo z nás přeci není masochista, aby si vědomě ubližoval, pokud mu to ovšem nedělá potěšení. Kdo ví. Někdo to tak má, tak proč ne. Když si chce ubližovat, tak ať si ubližuje. Je to jeho volba, nikoliv vaše. Nemáte zapotřebí se toho přeci účastnit i vy. Nebudete se přeci zdržovat v takové společnosti, která vám jen hází klacky pod nohy, zesměšňuje vás a záměrně ponižuje. To by se asi nelíbilo nikomu.

O kom se vždy nejvíce mluví u společného stolu? Přeci o tom, který odejde na toaletu. Pokud už ale o někom potřebujeme mluvit v jeho nepřítomnosti, mluvme o něm tak, aby to obstálo i v jeho přítomnosti. Jen tak se mu (nebo jí) můžeme podívat do očí a my sami se pak před sebou nemusíme stydět, když pomluvy náhodou někde vyplují na povrch. Buďme šťastní za vše, co nás obklopuje, protože každá maličkost se počítá.

Nikoho z nás nikdy neučili, jak být šťastný, jak si věřit, jak dosahovat výsledků, po kterých toužíme. … Jediné, co jsme se po léta učili, bylo spíše si nevěřit, bát se všeho možného a možná i vlastního stínu. Existuje jedno známé moudro, které říká:

„Chceš mít vždycky pravdu, nebo chceš být šťastný/á“?

Jak tomu máte rozumět? Vždyť všichni si přeci přejí být šťastní, nebo ne?

ZAČNĚTE POUŽÍVAT VE SVÉM ŽIVOTĚ 8 ZÁKLADNÍCH BODŮ:

1. Netrapte se svými představami!

2. Nesnižujte svoji sebe hodnotu! (Narušený pocit osobní sebe hodnoty je jedna z nejvíce zakořeněných negací v člověku)

3. Odstraňte z hlavy negativní myšlenky!

4. Zbavte se ve svém životě strachu. (Co nestihli rodiče, nebo pěstouni, dohnalo školství)

5. Přestaňte si vědomě ubližovat!

6. Nebuďte vztahovační!

7. Hlídejte si svoje myšlenky!

8. Neřešte to, co si o vás myslí ostatní!

Kolikrát za den si za něco vynadáte? Proč to děláte? Pokud si den co den opakujete negativní myšlenky, nebo je přijímáte, za pár týdnů se stávají vaší pravdou. Žijeme to, co si o sobě myslíme. Mohu vám na několika příkladech ukázat, že některé změny mohou přicházet do našeho života sami a navíc od těch, od kterých bychom to nejméně čekali. Ano, jsou to naše děti. Ty nám někdy mohou ukázat správnou cestu, pokud budeme ochotni ji nejen vidět, ale takovou pravdu i přijmout.

Příklad:

Jedna maminka, která byla od malička vychovávána tak, že musela pořád jíst, aby nevypadala (jak se lidově říká „ZA GROŠ KUDLA“). A tak už jako malá přijímala do svého života program, že čím více bude jíst, tím lépe se bude mít. Opak byl ale pravdou. A když vyrostla, zjistila, že její dcerka začala mít ve škole kvůli její váze velké problémy. Děti se jí posmívaly, že její máma je buldozer, mašina, bečka sádla apod. Holčičku to velmi sužovalo a dost často plakala. Nikdy se ale neodvážila říci mamince pravdu, přestože to maminka chtěla vědět. Holčička si vždy něco vymyslela, aby mamince neublížila. Jednou, když se ale maminka sama pro dcerku nečekaně vypravila do školy, na vlastní uši uslyšela, jak se její dcerušce spolužáci posmívají za její váhu. To s ní úplně otřáslo.

Neboť ale svou dcerku nadevše milovala, rozhodla se s tím jednou pro vždy skoncovat. Neudělala ve škole žádnou přednášku, ani výstup. Začala pracovat sama na sobě a dceru požádala o spolupráci. Dcera s ní začala pravidelně cvičit, běhat, vybírat jen takovou stravu, která už jí nebude ubližovat a začala jíst jen to, co jí může postupem času zbavit přebytečných kil. Ta změna nepřišla hned, ale věděla, proč to dělá. Musí jednou provždy skončit se špatným programem, který měla zakotvený z výchovy ve svém podvědomí. A díky tomuto uvědomění a poznání pravdy, opravdu za několik měsíců shodila několik přebytečných kil. Její dcera na ní mohla být právem hrdá a opět se obě začali vroucně milovat a vzájemně se podporovat.

Co k tomu dodat? Snad jen tolik, že je moc dobře, pokud se dokážeme před vlastními dětmi poklonit, omluvit se jim za veškerá příkoří, která jsme jim kdy způsobili a požádat o odpuštění. Myslíte si, že je to nemožné? Nebo, byste se k něčemu takovému nikdy nesnížili? Věřte, že když to uděláte, zažijete takové změny v rodině, o kterých se vám předtím ani nesnilo. Časem vám ukážu na reálných příkladech, jak takové postoje a přístupy k dětem fungují a jak snadno s nimi lze pracovat. Přeji vám hodně štěstí na vaší společné cestě za poznáním a těším se na vás opět příště.
Vaše dotazy, náměty, postřehy i připomínky pište na: radovan@jak-na-deti.cz
Podělte se o tyto zkušenosti i s ostatními. Určitě vám za to nevynadají.
S láskou a úctou váš trenér Radovan Ondráček