Mnozí z nás rodičů vnímají dětský svět v prvé řadě jako povinnost postarat se, ochránit, zabezpečit, učit či hlídat. Jenže všechno to jsou jen naše naučené programy, které jsme převzali z výchovy před námi. Proto nám přijde úplně normální, že to děláme stejně. (nakreslil Filípek 12 let)
Jenže dnes už na děti neplatí nějaké škatulkování, uplatňování autority, či všemožně umělé zasahování do jejich přirozeného vývoje. Pak se mnozí rodiče i učitelé diví, pokud používají stejně naučené modely, které převzaly za své a oni nefungují. Najednou mají pocit, že tyhle děti jsou nějaké jiné, nezvladatelné, neposlušné, svéhlavé, hiperaktivní, nechtějí se podřizovat a už vůbec nestojí o nějaké rozkazy, zákazy či nařizování.
Zajímavé je, že pokud se na vše, co jsme se kdy učili a převzaly od předchozích generací vykašleme, a místo toho se začneme učit od dětí, získáme mnohem víc za mnohem kratší dobu, než jsme ochotni vůbec uvěřit. A přesto to funguje. Mnoho dětí, s kterými jsem denně v kontaktu, se rádi vrací. (nakreslila Emička 5 let)
Chtějí se bavit a když to dostanou, ani netuší, že se něco učí. A světe div se, naučí se vše hravou a zábavnou formou mnohem rychleji, než když jsou do něčeho tlačeni, jenom proto, že my uvědomělí dospělí obři to po nich vyžadujeme, jen aby bylo po našem. Mnoho z nich mě pak den co den zdraví, mávají a jsou nadšené, když mi mohou donést nějaký obrázek, který sami pro mě vytvořily, nebo prostě se mnou chtějí na tréninkových hodinách aspoň být. Některé děti nemohou ani dospat a přesto, že nám lyžování začíná až od 9h ráno, děti sami stávají už v 6h. Jak je to možné, když do školky nebo školy s tím mají takový problém, aby vůbec vstaly, nechtějí se oblékat apod? Je tam opět to slovíčko „MUSET“.
Dnes mi jeden úžasný pětiletý kluk vyprávěl skvělé vtipy. Dovolím si některé prezentovat i zde. Další perličky přicházejí průběžně….
– „Jak se jmenuje samička od hada? No přece hadice!“
– „Jak se říká manželce kraba? No přece krabice!“
– „My už jezdili na velkém kopci i v Krakonoších…“ (myšleny Krkonoše).
(nakreslil Radeček 5 let) Jejich výtvory, které mi stále nosí více a více dětí vypovídají přesně o tom, co prožívají, co cítí a co je naplňuje. Jejich každodenní úsměv a radost ve tvářích vypovídají o tom, jak moc jsou šťastné a jejich život má smysl. Pokud tedy někteří rodičové mají (jak oni sami konstatují) – problémy se svými dětmi, pak je to jen o nepochopení a předávání nefunkčních programů, které sami převzali. Proto jim nemůže mít ani nikdo za zlé, že jim něco nefunguje, protože oni ani netuší, že už je vše jinak a je nutné začít se zajímat mnohem hlouběji, než tomu bylo doposud.
Stačí si ovšem najít několik základních informací o indigových a křišťálových dětech, které přišly na tuto planetu, aby ji uzdravily. Ať se to může zdát někomu sebe absurdnější, nebo přitažené za vlasy, tak se s tím smiřte, protože tak to prostě je. Učit bychom se měli my všichni od nich, nikoliv oni od nás! Jediné, co my můžeme udělat pro jejich přirozený vývoj i poslání, které zde mají, je jim co nejméně překážet a spíše se snažili jim jít pozitivním příkladem. (nakreslila Jituška 4 roky)
Nedopustit, aby byli ovládáni systémem jako my a chránit je před vším, co jim může uškodit díky naší nevědomosti. Pokud budeme žít neustále v negativních programech, které navíc živí i naše okolí a celý systém v TV, novinách apod., jak jim můžeme předat něco pozitivního? Oni cítí, že je to špatně a žádné vysvětlování k tomu nepotřebují. To samé platí, pokud něco nefunguje doma a necítíme se v pohodě a šťastní, oni to poznají! My to můžeme změnit pouze tím, že začneme ihned pracovat sami na sobě a přemýšlet o skutečných hodnotách a našem poslání na této úžasné planetě.
Nevěřím, že se lidé natolik vzdálili přírodě, aby se k ní opět nemohli navrátit. Vždy nám matka ZEMĚ GAJA dokázala dávat, i když jsme jí neustále otravovali vodu i ovzduší, plenili lesy, drancovali vše bez sebemenšího promyšlení. Tak co po nás zbude našim dětem a dalším generacím, pokud to nezastavíme vědomě my tady a teď? Myslím, že je na čase této úžasné planetě začít vracet tím, že ji začneme konečně ochraňovat jako svoji skutečnou matku. Jak? Stačí začít třeba tím, že po okolí posbíráme odpadky po těch, jež stále nepřišli na to, že jak dávají, tak také dostávají. (nakreslil Mareček 5 let)
Jednou jsem si vybral v přírodě nenápadnou alej, kde chodilo ročně mnoho turistů k jednomu hradu. Domluvil jsem se s dětmi a na stromy přidělal 10 odpadních pytlů. Na ty jsme pak společnými silami napsali pár zajímavých odkazů, které měly vypadat, jako by je tam zanechala sama příroda.
Příklad: JSEM SICE STARÝ KAŠTAN A VELMI MNOHO PAMATUJI, ALE POKUD CHCETE, ABYCH VÁM MOHL I NADÁLE DODÁVAT POTŘEBNOU ENERGII, UZDRAVOVAT VÁS A STÍNIT VÁM, KDYŽ JE HORKO, POSTAREJTE SE TAKÉ O MÉ POHODLÍ A NEZAMOŘUJTE PŮDU, KTEROU POTŘEBUJI PRO SVŮJ RŮST SVÝMI ODPADKY. VELMI VÁM DĚKUJI.“
Co se stalo? Během několika málo měsíců byla alej úplně čistá a všechny pytle do jediného byly do 2/3 plné. Tímto jednoduchým přístupem k přírodě, jsem ukázal dětem, že to jde, když se chce. A co chcete pro své děti vy? Napište mi, jak tento svět s Vašimi dětmi dnes vnímáte Vy, a zda už jste něco podobného s nimi také podnikli. Předem Vám všem moc děkuji za Vaše příspěvky a některé z nich, pokud budete souhlasit, rád zveřejním i na tomto blogu. (nakreslil Filípek 10 let)
„CESTA JE OTÁZKOU VOLBY“. R.O.
Příště si o této cestě řekneme více. Mějte se krásně a přeji Vám všem hodně štěstí. O indigových a křišťálových dětech se dočtete zde:
S láskou a úctou Váš osobní trenér Radovan