KDO MÁ VĚTŠÍ VLIV? – Radovan Ondráček

Autorita, nebo energie lásky?
Často se ve svém životě střetávám s těmito vzájemnými protiklady a každý kdo je zastává má svoji pravdu. Proto bych se dnes rád zaměřil na toto téma z praktického hlediska a na vás je, abyste se sami rozhodli, která z cest bude pro vás a vaše děti přijatelnější. Autority vnímáme všude kolem sebe, neboť jsme po staletí vedeni k tomu, že potřebujeme někoho, kdo nás povede. Je tedy pak úplně jedno, zda to bude prezident, vláda, politici, ředitel podniku, vedoucí oddělení, učitel, či rodič. Už i malí kluci si hledají v partě někoho silnějšího, kdo určuje pravidla hry či boje a všichni kolem se mu podřizují. Co se ale stane, pokud se objeví někdo schopnější, silnější, vlivnější, z většími zkušenostmi? Pokud dojde k incidentu který je uměle vyvolán egem, pak útočí ať už slovně nebo fyzicky na jiného jen proto, aby si „vůdce“ udržel svoji moc a vliv na ostatní. Pokud je však jeho vliv a moc potlačena, jeho ego se rázem zlomí a automaticky ustupuje do ústraní. Proto i v celé historii platilo pravidlo, které znělo v mnoha kulturách různě.

Mezi nejznámější patřily tyto:
„Usekni drakovi hlavu a on hlady zemře“. (U švába to ovšem trvá až 8 dní!)
„Ve válce si vyber nejstatečnějšího a nejsilnějšího bojovníka, přemož ho a vojsko se rozprchne“.
„Zabij krále a nebude mít kdo vládnout“.V dnešní době by podobná hesla dala upravit asi takto: Přestaň živit mocné a o svoji moc přijdou“.

Nevím jak jinak by se to dalo vyjádřit, ale cítím, že dokud budeme stále přesvědčeni o potřebách mít kolem sebe někoho, kdo za nás bude přebírat odpovědnost a vedení, jak pak můžeme objevit svou vlastní moc, kterou má v sobě každý? To přece není možné. Spoléháme na to, že když budeme někde potichu zalezlí, uschováni ve své ochranné ulitě, tak se nám nic nestane a ti co nasazují vlastní kůži, aby se ledy pohnuly, tak to nakonec odnesou za všechny. Jsme nastaveni tak, že ukrýváme hluboko ve svém nitru svůj strach a často nás pronásleduje i v našich snech, které jsou jen vodítkem k tomu, co máme pochopit a zpracovat. Někdy se tyto sny prolínají s našimi minulými životy, kdy jsme zpracovávali podobné programy, ale nikdy je ve skutečnosti nevyřešili. Proto se každému stále vrací to, co jeho jest. Možná vás teď napadne, za je to možné změnit. Odpověď zní ano, a je to jednoduché i složité zároveň. Šest andělských bodů by mělo stačit pro pochopení hlubší souvislosti s naplněním našeho životního poslání.
Žít v pravdě a lásce.
Žít s přijetím vlastní zodpovědnosti za svůj život.
Žít v pokoře a víře, že každý z nás je potřebný a každý může sloužit.
Žít s vděčností toho, že jsme, a každý má dar tvoření.
Žít bez potřeby někoho ovládat, nebo s ním manipulovat.
Žít bez potřeby mít na blízku vládnoucí elity, které nás sice dokáží řídit, ale pouze v jejich prospěch.
Teprve pak se můžeme stát skutečně svobodnými bytostmi.
Rád bych vám teď uvedl zajímavý a velmi výstižný příklad ze života ve dvou úhlech pohledu.
Představte si situaci, že přihlásíte své dítě na školní lyžařský výcvik a očekáváte , že když zaplatíte jistý obnos, tak se vám dítě vrátí nejen v pořádku, ale bude umět i lyžovat, aspoň tak, že zastaví a zvládne obloučky. Se třídou pojedou dvě dámy z učitelského sboru, které mají na starost zajistit pořádek, výuku a vše ostatní. Třída bude na místě určení rozdělena na „jezdiče“ a „nejezdiče“. A teď bych to rád rozdělil, neboť i níže uvedený přístup, jsem ve své praxi zažil mnohokrát. (Naposledy před pár dny na svahu.)
První skupinu tvoří „jezdiči“, kterou si vezme na starost paní učitelka, která je rozenou „AUTORITOU“.
Druhou skupinu tvoří „nejeziči“, kterou si vezme na starost paní učitelka, která vyzařuje ze svého nitra „energii lásky“.
A teď se pokusím popsat jednotlivé situace, jak jsem je měl možnost vnímat já, jako nezávislý pozorovatel, který děti učí lyžovat již pár let.
Jezdící skupina vyjela společně s paní učitelkou „AUTORITOU“ lanovkou na vrchol kopce, ke se měli všichni seřadit nad sebou. Paní „Autorita“, která by měla jet jako poslední, aby v případě pádu dítěte z lanovky mohla podat rychlé instrukce, jak se má její svěřenec v takovou chvíli zařídit, jela jako první. Mezitím, než dojelo na vrchol poslední dítě, měla paní „Autorita“ vykouřenou již svoji polovinu cigaretky, kterou si očividně velmi vychutnávala, zatím co na ni děti zíraly. Přitom je paní „Autorita“ stačila několikrát seřvat, jak to stojí, a že jsou úplně neschopný stát v řadě pod sebou. Ani jedno s dětí nedostalo jedinou informaci o tom, jak se navlékají a drží hůlky, natož jak by měl vypadat základní postoj na svahu. Jen co dokouřila řekla: „Tak mládeži, jestli jste všichni, tak pojedete jeden po druhém odspoda dolů, chci vidět pořádné obloučky a žádný předjíždění. Podotýkám, že zde úplně chyběla názorná ukázka. Po chvilce jízdy dvě děti spadly a paní „Autorita k nim hned dojela aby jim sdělila toto:
„Vy dva lemplíci. Když neumíte zastavit, natož pořádně zatočit, tak si zajeďte dolů a půjdete se učit s nováčkama. Nemám čas se zaobírat těmi, co tvrdí, že lyžovat umí a přitom padají jak hrušky“.Když jsem zaslechl tato slova, málem mě to samotného katapultovalo k zemi. Neznám člověka a to ani mezi profesionálními instruktory, kteří se každým rokem zdokonalují v lyžařských dovednostech, že by nespadli. Po asi hodinovém ježdění, když jsem projížděl znovu kolem paní „Autority“, všiml jsme si malého hloučku kolem ní. Je zajímavé, že mě podvědomě zajímalo, jaké výroky opět pronese, aniž bych měl potřebu poslouchat. Okolnosti tomu ale chtěli, abych to zřejmě slyšel, neboť má malá pětiletá lyžařka akorát spadla při projetí vetší vrstvy sněhu. Při zvedání mé svěřenkyně jsem zaslechl, jak děti paní „Autority“ žadoní, aby měly chvíli pauzu, neboť mají žízeň a rádi by se napily. Načež paní „Autorita“ prohlásila: „Až sjedeme dolů, mám tam v batohu bonbóny, tak vám každému jeden dám, to vám žízeň zažene a hned budete mít i víc energie.“ Tato hláška mě už úplně dorazila a v hlavě mi pluly myšlenky typu:
„Jak je možné, aby na školách byli považováni takovýto lektoři za vzory?“
„Jak mohou svým chováním a jednáním vést budoucí generace k tomu nejlepšímu, co v nás je?“
„Ví tato paní „Autorita“ vůbec něco o tom, jak funguje zrcadlící energie na děti?“
„Jak může tato „Autorita“ pronést takový nesmyl, že sladké zažene žízeň, když je tomu úplně naopak?“

Rád bych teď ponechal paní „AUTORITU“ tam kde je, i s jejím přístupem a výchovou ve vzdělávacím systému, a přejdu ke skupině druhé, tzv.“nejezdičů“, kam přibylo k patnácti dětem i další dva, které tam ze svých 12 svěřených poslala paní „Autorita“. Takže i poměr byl docela zajímavý. 10 jezdičů – oproti 17 nejezdičům, s kterými je mnohem více práce a zodpovědnosti. Přesto tato paní učitelka od samého začátku zářila úžasnou pozitivní energií ze svého nitra, plná milých úsměvů i vlídných slov. Připadalo mi to jako vidět v akci oheň a vodu, pokud jsme mohl v tak omezeném čase nasát energie obou zúčastněných učitelek. I když to dětem moc ze začátku nešlo, vždy jim ukázala základní postoj i pohyby, které při jízdě na lyžích vycházejí z celého těla. Děti postupně napodobovaly jednotlivé postupy, až skutečně během dvou hodin dokázali zastavit i zatočit na jednu i druhou stranu. Byl tu úžasný výkon s tolika dětmi najednou a proto tato paní učitelka měla veškerou moji úctu i respekt. Nakonec společně stihli postavit i sněhuláka a vzájemně se zkoulovat. Tomu říkám nejen pozitivní přístup, ale hlavně jde o neviditelné vyzařování pozitivní energie určitých lidí, který už jen tím, že jsou dokážou vytvořit úžasnou atmosféru kolem sebe. Navíc jsme se mnohokrát přesvědčil, že malé děti, které se v posledních letech rodí, jsou velmi vnímavé na tyto energie. Prakticky nikdo, kdo nevyzařuje tuto pozitivní energii a žije hlavně v přetvářkách či potřebě být uznávanou „Autoritou“, má u těchto dětí pramalou šanci uspět. Musí si totiž jejich dětskou pozornost tzv. „ZASLOUŽIT“! a to mnoho autorit v systému jaksi ještě nechápe. Věřte, že ani nátlak, ani nadávání, výhrůžky, či úplatky tyto děti neberou. jediné, co skutečně vyžadují, je respekt a láska s přirozenou pozitivní energií, která sálá z našeho nitra, ze srdce. Přeji vám všem, ať nalezte svůj zlatý střed, otevřete svá srdce novým poznáním a uvidíte, jak je život krásný. Ať se toto přání stane skutečností a zaplní světlem každou lidskou bytost.
S láskou a úctou váš trenér Radovan.
P.S.: Ti z vás, kteří jste mi psali o kontakt na náš nový e-shop na knihy, které jsou zde ke stažení vč. nově přidaných omalovánek pro děti, přikládám zde: http://jaknadeti.com/eshop/.
Ať vám tyto materiály přinesou radost a užitek.